Jak Tomáš?

Byl jsem na přednášce Pavla Kraemera.  Pavel se zabývá různými alternativními proudy ve školách. Zaznělo tam spousta věcí. Mě cvrnklo do ucha několik z nich. Rád bych nad nimi podumal a přizval Vás k dumání se mnou. Klasické školy zmizí do 30 let. Zakladatel intuitivní pedagogiky Pära Ahlbom prý tvrdí, že školy, tak jak je známe dnes, zmizí do dvaceti až třiceti let.  Intuitivní pedagogiku v České republice a na Slovensku hojně propaguje Peter Živý. S Peterem jsem před lety četl článek, kde popisoval, že učitel (lektor/průvodce) je člověk, kterého něco hodně baví a zajímá a jen k tomu zve další lidi. To byl jeden z největších impulsů k tomu, abych vzal odvahu do hrsti a začít lektorovat improvizaci jako metodu, která je užitečná pro život. Ale zpět ke školám. Systém klasických škol přestává být dostačující a přestává fungovat. Důvody, který mě jako laika napadají: 1. Filozofie a hodnoty.  Jak škola odpovídá na otázku proč by se děti měly vzdělávat?...

J asně se ví, že improvizace kultivuje několik dovedností.  Mezi zásadní řadím komunikaci, tvořivost, práci v týmu, riskovat nebo být flexibilní. Podobně jak Robert Kulhan – profesor z Duke University’s Fuqua School of Business  - si myslím, že improvizace není o komedii. Improvizace je hlavně o reakcích. O tom být absolutně soustředěný na to, co se děje tady a teď. „Ano a“ je jeden ze základních principů improvizace.  K tomu, abychom vytvořili na scéně dobrou improvizaci, musíme tento princip skvěle zvládat. Představte si tu chvíli, kdy stojíte zády ke svému kolegovi a čekáte na ten okamžik, kdy rozhodčí nebo konferenciér řekne: „3,2, 1, hra!“ Víte jen téma, které vám zadali diváci. Taky víte, že hrajete nějakou kategorii a víte, že na vás kouká sto nebo víc lidí. Tedy stojíte zády ke svému partnerovi a čekáte. Potí se vám dlaně. Srdce bije jako šílený. Nemáte nic. Jen pár vteřin na to, abyste vymysleli něco. Cokoliv.  Fajn. Máte nápad. Skvělej n...

Bude na tomto světě vždy existovat mnoho tajemství, která nebudeme schopni vyřešit pouze pomocí rozumu, žijeme ve světě, kterému je možné do jisté míry (nikdy asi úplně) porozumět kombinace intuice, rozumu, zkušeností a emocí.  To píše Tomáš Sedláček ve své knize Ekonomie dobra a zla. Zdá se mi, že tyhle všechny aspekty má lidská bytost.  A nejspíš ještě mnoho dalších, který teď neumím pojmenovat. Domnívám se, že všechno to potřebujeme k tomu, abychom se mohli dobře rozhodovat, správně reagovat na situaci nebo prostě jen rozuměli sami sobě a tedy i tomu, co se děje okolo nás. Co je to ta intuice, rozum, zkušenost a emoce? Rád bych se na tyhle věci kouknul trochu víc zblízka. Ale jen trochu. Nejspíš bude o všem napsáno už haldy knih. Zajímá mě, jestli a jak tu věc používáme v životě. Tím myslím jak osobní, tak pracovní život. Nerad to odděluji, protože je to pořád jeden život. A zda a jak se tyto věci učíme? Nebo učíme kultivovat? Nebo jestli se dají nahradit a d...