Jak Tomáš?

Otevřeným oknem proudil vzduch jednoho z těch pěkných teplých jarních dní do lokálu. A přesně pod tímhle oknem už seděla většina štamgastů u svého stolu v hospodě U Slunce. Opozdilci se šourali a usedali na svá místa. Lojzík - místní vrchní, čepoval pivo jak PámBů a už jen podle toho, jak kdo přicházel, věděl, co má donést. Jestli jen pivo, nebo rovnou i rum, případně utopence. V týhle hospodě se i vařilo. A báječně. Ale k tomuhle stolu šli nanejvejš ty utopenci. Lojzík měl ty dědky rád. Hudrovali, ale byla s nima sranda. “Kde je Jarouš?” ptal se Lojzík osazenstva, když nesl druhý tác piv a Jaroušova židle byla pořád prázdná. Dědci krčili rameny. Za chvíli se rozrazily dveře a v nich stál Jarouš. V jedný ruce prut, v druhý plátěnou tašku, na hlavě kloubouček s rybářskýma háčkama. „Lojzíku, mám žízeň, takže mi sem přihraj rovnou dvě piva a jednoho ruma,“ halekal bodrý šedesátník přes celej lokál. „Tady se to nese. Copak dneska slavíme?“ usmíval se o pár okamžiků později Lojzík, když pok