Klasické školy zmizí do 30 let


Byl jsem na přednášce Pavla Kraemera. Pavel se zabývá různými alternativními proudy ve školách. Zaznělo tam spousta věcí. Mě cvrnklo do ucha několik z nich. Rád bych nad nimi podumal a přizval Vás k dumání se mnou.


Klasické školy zmizí do 30 let.


Zakladatel intuitivní pedagogiky Pära Ahlbom prý tvrdí, že školy, tak jak je známe dnes, zmizí do dvaceti až třiceti let. Intuitivní pedagogiku v České republice a na Slovensku hojně propaguje Peter Živý. S Peterem jsem před lety četl článek, kde popisoval, že učitel (lektor/průvodce) je člověk, kterého něco hodně baví a zajímá a jen k tomu zve další lidi. To byl jeden z největších impulsů k tomu, abych vzal odvahu do hrsti a začít lektorovat improvizaci jako metodu, která je užitečná pro život. Ale zpět ke školám. Systém klasických škol přestává být dostačující a přestává fungovat. Důvody, který mě jako laika napadají:

1. Filozofie a hodnoty. Jak škola odpovídá na otázku proč by se děti měly vzdělávat? Jaký je cíl? A kým je toto ovlivňováno? Je to například proto, aby uspělo na trhu práce? Nebo je to proto, aby se zařadilo do společnosti? Nebo je cílem třeba svobodná a spokojená osobnost? Aby bylo dítě formováno nebo se rozvíjel jeho talent? Od toho se pak podle mě odvíjí, jakým způsobem jsou děti motivované, jakou roli má učitel, kdo je zodpovědný za vzdělání (dítě? rodič? učitel?), jakým způsobem se učí. Všímám si, že se na hodně školách učí novými způsoby, ale myšlení je stále zaběhlé v nějakém systému. A teď neříkám, který systém je lepší nebo horší. Spíš chci naznačit, že vystoupit z myšlenko-hodnotového rámce je velmi obtížné a že když dva dělají totéž, není to totéž. Záleží na tom, na jakých základech to stojí.

2. Otázka práva je podle mě další oblast, která zasazuje klasickému školství jednu ránu za druhou. Přestože si většina lidí myslí, že stát chce své klasické školy. Upřímně řečeno mě hodně překvapovali informace, že rámcově-vzdělávací program je nastaven opravdu hodně svobodně a je dost na škole, jak si výuku postaví. To, že to jde, dokazuje existence, dnes už desítek alternativních škol. Dokonce i dvou škol typu Summerhill. A jsou schvalovány inspekcí. Druhá skutečnost je, že škola má méně pravomocí a rodič více. Ředitelé a učitelé škol se prostě bojí. Ale to se nejspíš bude týkat škol všech.


Ze školy do práce


Rozhodně těch důvodů bude víc. Přemýšlím nad tím, jak se tyto změny budou projevovat v práci, protože nutně budou muset. A zdá se, že už se tak děje. Vznikají třeba svobodné firmy jako Improvision. Ale i v korporátech se pomalu něco mění. Změna je ve vzduchu. Nedávno jsme s Andreou seděli na schůzce ve velké, ale opravdu velké firmě a povídali si s jejich HR pracovníky. Přišla řeč na talent. Shodli jsme se na tom, že je užitečný spolu s lidmi najít jejich talent a ten rozvíjet. Prosáklo, že tuhle politiku vzdělávání zavádějí nově. Ještě nedávno chtěli, aby v určitém týmu uměli všichni všechno. Toto se mění. Jsem přesvědčený, že nás čekají velké společenské změny. Jde o to, jak se nám bude dařit je přijmout a projít jimi.

 
Bezpečí je základ


Myslím, že aby se člověk, a tedy potažmo i společnost, mohl maximálně rozvíjet, je potřeba, abychom byli v bezpečí. Abychom mohli být takovými, jakými jsme. Domnívám se, že i tady jde o přesvědčení, zda vnímáme člověka jako ze své podstaty dobrého, který se chce vzdělávat, pracovat a být platným členem společnost. Anebo ne. Výběr paradigmatu ovlivňuje pak všechny následné postoje a kroky ve výchově, v managementu atd. Jestli jsem to na přednášce dobře pochytil, tak většina alternativních přístupů říká, že dítě je dobré, hotové. Další vývoj je jen nová a nová třešnička už na dost dobrém dortu. Je zajímavé, že každý ideál, který si vytvoříme s sebou nutně nese vnitřní konflikt, protože prostě nejsme a nemůžeme být ideálními. Vede to k velké vnitřní nespokojenosti a vnitřním konfliktům. Tyto se samozřejmě mohou odrazit i na zdraví. To je věc, která mě hodně zaujala. Uvědomil jsem si, jak stále ještě nejsem dost dobrej, hezkej, bohatej. Je jedno co. Dosaďte si sami. Jak stále tomuto přesvědčení věřím, přestože jsem si myslel, že už to mám vyřešený. Nemám. Jak velké tlaky si vytváříme a čelíme jim. Prostor, kdy se člověk stává člověkem je při hře. Jednak se tvoří bezpečný prostor a jednak nemá čas na to být nikde, než jen tady a teď, v proudu.


Hra je prostor pro rozvoj člověka


Hra je přirozený bytí člověka. Je jedno jestli je malej nebo velkej. Ty velcí na to většinou už trochu zapomněli. Dá se na to celkem rychle vzpomenout. Ale je to ten prostor, kdy se člověk směje a je naplno ponořen do činnosti. Peter Živý říká, že humor je základ kreativity. Člověk je člověkem naplno jen tam, kde si hraje. A kde je člověk naplno, tam se nejvíce učí a rozvíjí. Je v proudu. Nic nerozjasní mozek tak jako hra. V rámci hry si můžeme zkoušet různé reakce, fígle, možnosti, které pak možná použijeme v tom vážném světě. Je to prostor, který nabízí strukturu, ale i svobodu. A to i svobodu ze hry odejít. Aplikovaná improvizace hodně pracuje s principem hry a experimentování. Čím více to zkoumám, tím více si uvědomuji, jak je to skvělý nástroj k učení a osobnostnímu růstu. Jak mi nedávno řekl Jiří Charvát - copywriter Seznam.cz a úřadujicí mistr ve slam poetry: “Děláte skvělou práci, odemykáte lidi.” A já říkám. “Jo.”


 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Aby život mohl být sladší, aneb příběh z Homolky

Zavěšený kafe

Jak funguje aplikovaná improvizace