Pýcha a předsudek, jenže jinak

Možná to máte stejně. Někdy jsem unavenej tak, že mi věci nedotýkají. Tady to trvalo několik dní, než jsem si uvědomil, jak jsem krátkozrakej. Víte, jedu v předsudcích. Byl jsem na sebe pyšnej, že ne. Nebo aspoň ne moc. Ale koupu se v nich. Myslím, že neumím ani dohlédnout, kde všude jsem jimi nasáklej. Nedávno jsem tenhle Matrix zahlédl ve své nahotě. Vlastně jsem si říkal, jak to mám zmáknutý. Školy mám, no ne? Nějaký základy kritickýho myšlení taky. A když jsem někde viděl někoho, jak svoje argumenty, postoje, nebo činy, či rozhodnutí u voleb, opírá o předsudky, tak jsem se tomu trochu usmíval. A zároveň jsem si v tom přišel bezmocnej, protože to není opřený o fakta, ale o víru v něco. Teď jsem zahlédl, že jsem přesně takový člověk, o kterém píšu. Sklapnul jsem. Omlouvám se. A chytám se za nos. Před X lety v České republice probíhal festival Divufest. Byla to velká událost metod divadla utlačovaných, hlavně teda divadla fórum. Bylo to něco. Být u toho bylo pro mě velkým ...