Být šťastný je bullshit
Možná se mýlím a hodně zobecňuju a zjednodušuju. Nicméně zvu k úvaze. Pojďme vést dialog. Bavit se o věcech. Tak se můžeme učit, dozvídat se a možná být opravdu šťastnější, i když je to bullshit. Pocit štěstí samozřejmě není bullshit. Ale myslím, že jsme uvěřili v to, že máme být šťastný každý okamžik života. Když to tak není, nejsme v pořádku. Říkám tedy, že víru v něco většího, třeba Boha, jsme vyměnili, aspoň do jisté míry, za víru v pocit štěstí. A to, podle mě, i lidé z různých církví, se kterými se bavím. Naprosto tomu rozumím, protože to mám stejně. Zároveň tohle není blog o tom, že bychom se měli všichni obrátit na víru. Jen chci uvažovat o tom, co když pocit štěstí není zas tak úplně cool. Co je štěstí? Pocit štěstí. Co to je? Moudří zenoví mniši říkají, že vnitřní stav. Který se prý dá docílit meditací a pocitem milujícího altruismu, trpělivosti a soucitem. A taky o tom říkají spousta dalších věcí a ještě o více skutečnostech mlčí. Pokud je to takto,