Poetry II.

Nemám svýho holiče.  (Nikdo teď nemá.) Chtěl bych ale někoho takovýho, kdo se zeptá: “Tak jak to dneska bude, pane Tome? Jako obvykle?”  Přikývnu. Někoho, kdo mě bude kultivovat. Nůžky, strojky, břitvy, vůně. Však víte.  Tam hastroš, ven fešák. Někoho, kdo má ostrý vhledy a voňavý slova. Někoho, u koho by těžký myšlenky a nahromaděnej stres padaly na zem jak vlasy. Však víte. Tam troska, ven o trochu menší  troska.




Miluju ji jak ze svíčkový kančí,
když obývákem tančí.




Vracíme se z procházky parkem.

Jak Kato rapuju a ty do toho tančíš.

Smějeme se sami sobě.

Zaparkovaný auta na nás

šibalsky poblikávají,

poprchává.

O pár kilometrů dál

voda přejela krajinu

jak válečná fronta. A byla pryč.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Aby život mohl být sladší, aneb příběh z Homolky

Povídka I.: Dáma ve vlaku

Palach, Zajíc a jeho sestra.