Palach, Zajíc a jeho sestra.


STRÁVIL JSEM S PALACHEM NĚKOLIK DESÍTEK HODIN. A taky s Janem Zajícem, který se podobně jako Palach upálil. Jen se o něm méně mlu-ví. Abych byl upřímnej, tak ne přímo s nimi, ale dost věcí jsme o nich načítali a nakoukávali, když jsme s Frantou Kašpárkem psali metodiku ke kurzu pro starší žáky druhýho stupně a středoškoláky. Tehdy jsme oba pracovali jako muzejními pedagogové na pardubickým zámku.

Po všech různých bouřích mozků jsme se rozhodli, že uděláme kurz o Janu Zajícovi. A to právě proto, že jeho příběh není tak známej a to se nám hodilo do krámu. Nechali jsme se inspirovat Agnieszkou Holland, která v Hořícím keři vyprávěla příběh Palacha očima jeho matky. My jsme na to šli podobně. Zajícův příběh jsme se snažili převyprávět během kurzu očima jeho mladší ségry Marty. Holky, která chodí na gympl. Má svůj život, svoje sny, svoji rodinu a o politiku se moc nestará. Kdo by to v tomhle věku taky dělal, že jo? Bráchové ji občas štvali, občas s nima byla sranda. Měla je ráda. A jednoho dne už jeden z nich nebyl, protože mu přišlo správný dát světu vědět, že něco ve společnosti není v pořádku. Podpořit hlas kluka, kterýho osobně ani neznal.  

Co bylo to, co nebylo v pořádku?  V šedesátýmosmým, v srpnu vtrhla do tehdejšího Československa vojska Varšavský smlouvy jako odpověď na Pražský jaro vedený Dubčekem. Je to zajímavý jako sviňa, doporučuju o tom přečíst někde víc. Tady jen povím, že společnost zažívala nadechnutí, který skončilo velmi tvrdě. Do Československa tehdy bylo posláno víc tanků, než Hitler poslal na Moskvu za Druhý světový vojny. Někteří historikové tvrdí, že se počítalo i s genocidou, kdyby tu byl odpor. Jak jinak vysvětlit velikost invaze. První dny lidi drželi spolu proti vojákům. Ale už za půl roku jakoby se nic nedělo. Ono se ale dělo. Probíhala Normalizace. Šlo o to zavést věci k normálu před Pražským jarem. Lidí se ptali, zda souhlasí se vstupem spřátelených armád. Odvážlivci, kteří nahlas řekli, že ne, tak měli najednou nějak těžší život. Přišli o práci, nebo se jim před domem objevilo auto s divnejma týpkama, který neměli na práci nic lepšího, než vokounět a dělat si poznámky, který se třeba pozdějc u výslechu budou hodit. Nebo tak něco. A tak vzniknul ve společnosti rozpor, že něco se veřejně říká a něco jinýho si lidi myslí.

Palach se nejspíš inspiroval buddhistickým mnichem, který sebeupálením reagoval na náboženskou nesvobodu ve Vietnamu. Zajíc se pak inspiroval Palachem.  Oba chtěli vyburcovat lidi.

Je pro mě velmi zajímavý, jak se tehdy pracovalo s informacemi. O vietnamským mnichovi vláda řekla, že byl pod vlivem drog. O Palachovi naše vláda zase tvrdila, že si spletl benzín. Původně chtěl použít studený benzín, který prý nevytvoří popáleniny. Slyšeli jste o studeném benzínu v jiný souvislosti? Nejspíš ne, protože taková věc neexistuje, ale dodneška tomu lidi věřej. Taky věřej tomu, že jsme sem vojska Varšavský smlouvy pozvali. Jakoby jo, ale ta pozvánka byla napsaná až po tom, co už tu kluci byli. A zkus si říct ne, když tě vezmou na výlet do Moskvy. Možná poslední výlet v tvým životě, ale to ještě nevíš.   

Palachova i Zajícova rodina byla režimem samozřejmě pronásledovaná.

V zážitkovým kurzu ti najednou dojde spousta věcí.  Pamatuju si jeden kurz na gymplu. Měli jsme za sebou čtyři hodiny práce a už jsme se jen otáčeli za tím, co jsme spolu zažili a reflektovali to. Byl tam moc fajn dějepisář a ptal se študáků, jestli to opravdu potřebujou takhle prožít, jestli jim to nestačí jen říct. Odpovědi byly nádherný. „Teď konečně chápu, proč komunisti byli u moci tak dlouho.“ Nebo. „Neuměl jsem si tu dobu představit a teď už trochu umím.“

Jsem přesvědčenej, že Palachova i Zajícova oběť měla smysl, protože Palachův týden spustil události v osmdesátým devátým, který vyvrcholili Sametovkou.

Je ale několik věcí, který mi nejdou na rozum. A to je dějinná zkušenost a její popření nebo ignorace nebo jak to nazvat? Jak je jinak možný, že Komunisti jsou stále v poslanecký sněmovně, když s nimi máme takovouhle dějinou zkušenost (byť by to byla jediná, stačilo by to). A pořád se to opakuje. Jak je možný, že Zeman se stal prezidentem, když s ním měli lidi zkušenost v podobě Opoziční smlouvy? A když to teda vyhrál poprvý, jak je možný, že i po druhý? Jak je možný, že je Babiš pořád premiérem? Byl špatnej už v roli ministra financí. A teď je jen vidět, jak je král nahý. Jeho osobní PR mu jde skvěle, ale je s podivem, že vláda neumí odkomunikovat téměř nic. Nic u čeho je Babiš, tak nefunguje. Přesto je ještě dost lidí, kteří věří jeho propagandě. Jeho studenýmu benzínu. Držme si palce, ať se neocitneme zase v nějakém hraničním okamžiku, ve kterém budeme potřebovat nějakého Palacha nebo Zajíce.

www.tomasjirecek.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Aby život mohl být sladší, aneb příběh z Homolky

Povídka I.: Dáma ve vlaku