Kontrabásnění

To, o čem budu psát, tak se stalo dávno. Asi před půl rokem. Pak to zrálo jako Olomocké tvargle a teď je to tady.
Ještě dávnějc jsem s klukama měl vystoupení před Orlem. Orel je legendární hospoda v Litomyšli, kde třeba španělská královna měla odvahu dát kafe. Turka. A protože tam celý tohle Kontrabásnění vzniklo a tu hospodu mám rád a teď ji zavřeli, tak nakonec k příběhu z Hradce šoupnu záznam z Litomyšle. Nemějte mi to za zlé.




Jak se Kontrabásnilo v Hradci Králové
Obývák, pohovka, křesla, stolek. Všechno se muselo posunout, dát stranou. V pokoji nad Labem najednou byl kontrabas, kombo, loop, kytara, stojany na noty. Podzim klepal na okna a uvnitř z hrníčků šla pára. Pavel ladil kytaru, Kuba zapojoval kontrabas do aparátu, Seděl jsem na židli. Sledoval cvrkot a byl moc spokojenej, že kluci z Litomyšle přijeli do Pardubic.


První tóny rozezněly obývák. Postavil jsem se a začal číst. Furt dokola jeden text a kluci k tomu hledali, jak to vyjádřit hudbou, kudy do toho vlízt, jak to udělat? Ten tvořivej proces, kdy se z nic začíná dít vyjádření, struktura, melodie, rytmus. Ten okamžik vznikání mám rád. I když je to někdy dlouhý a na palici, že to nejde.


Iva Bittová říkala, že práce umělce je být trpělivý a pokoušet to znova a znova. Někdy je to hned a někdy to trvá roky, než to uzraje. Než skladba nebo divadelní hra nebo cokoliv je utvořena, pak je potřeba to dostat do těla, do výrazu, do hlasu. To je řemeslo herce, performena, hudebníka. A pak se s tím může jít ven.


Máme utvořeno. Teď je potřeba to ještě řemeslně dokončit. To se musí zkoušet a musí si to prostě sednout. Vlastně to vyžaduje soustředěnou dlouhou práci, kdy se jednotlivosti fixují.


Někdy jsem moc rád, že dělám improvizaci a tahle součást tam zas tak není. Tam se děje opačnej proces. Když si všimneš, že máš něco moc zafixovaného, je to stereotyp, který je dobrý zkoumat, ohmatávat a rozbíjet. Hraješ často důchodce? Dobře. Proč? Kde se v něm cítíš bezpečně? Jde tento pocit bezpečí vzít i do jiné postavy? Je možné toho samého důchodce zahrát bez tohoto pocitu? A jak to bude vypadat?


Pípla mi SMSka. Kuba odložil smyčec a čtu ji nahlas: “Zdar voe, sedíme v tej restauraci pod tvým barákem, pojď na pivo.” Dan a Bob přijeli na výlet z Litomyšle do Pardubic. “Pánové, vyhlašuji přestávku na jedno malý s pardálama města litomyšlského.” Vic času nebylo.


Už jsme seděli všichni u jednoho stolu. My jsme pili malý píva, Dan s Bobem velký píva a měli jsme  stejně velkou radost ze setkání jako byla ta píva velká velká. Kluci sháněli, co v Pardubicích musej vidět. Vtípky lítali vzduchem. Všichni jsme se smáli a byli spokojení.


Tetris. Ve 3D. Tak jsem si připadal, když jsme se snažili všechny ty naše věci naskládat do auta. První kostička se jmenovala kontrabas. Je to něco jako skříň, jen se do toho nedávají věci, ale hraje to. Ze stran stěhování se to chová ale stejně jako skříň. Pak několik dalších větších, či menších kostiček: smyčec, kytara nebo batohy. A poslední tři kostičky - Pavel, Jakub a já. A jelo se do Hradce Králové. Bylo 17. 11. 2018. Všude se demonstrovalo a taky byla Noc divadel. V rámci této noci proběhlo pro komorní publikum Kontrabásnění. Mě celou dobu provázela radost jen z toho, že můžu být na podiu a hrát, vyprávět, být. Svobodně být. To byl můj způsob k připojení k sedmnáctýmu listopadu.


Nedávno jsem nad svobodou přemýšlel. A položil jsem dotaz: Co předpokládá nebo vyžaduje svoboda? Některé odpovědi nepřekvapí, jiné ano: odpovědnost, odvahu a hodnoty (morálku), respektování odlišných názorů, aby člověk svobodný chtěl být, důvěru, hranice, lásku, samostatnost, ochotu omezit se, ohleduplnost, vedení a vůli, diskusi, vyspělé inteligentní jedince. O každé té věci se dá asi dlouho disktuovat. S některými tvrzeními si nevím rady. Ale co mi příjde podstatný zjištění, že se jedná o věc, která vyžaduje nároky. A ty nároky jsou celkem vysoký. Myslím, že je nutné se je učit od dětství.


A tak jsem rád, že můžu jít trochu kontra, trochu básnit a že to je součást mé cesty, na které mám kolem sebe skvělé kamarády a muzikanty.

Jak se kontrabásnilo v Litomyšli
Nu a tady je záznam od Orla. Nejnáročnější publikum jsou kámoši, se kterejma chodíte na pivo.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Na smrtelný posteli

Na pouti