Polalaland


Minulý víkend jsme hráli ve Wroclawi s Paleťákama a s polskou skupinou Improvizované Pondělky. V sobotu. Měli jsme společnej workshop a párty na bytě a párty v hospodě a výlet po městě a spoustu chuti si porozumět. Čeština, polština, angličtina, ruce, nohy. Co se řemesla improvizátorského týče, vezu si náruč inspirace. Děnkujem bardzo.




Dvě tváře Wroclawi

Wroclaw pro mě bylo město dvou tváří. Nádherné centrum plné trpaslíků a legend. A taky město, které je zanedbané s oprýskanými omítkami. U těch nových věcí často byla cedulka, že to bylo spolufinancováno EU. Nějak ještě stále nechápu, kde se bere ten nápad z Evropské Unie vystoupit? Nedávno jsem zase viděl mapu Evropy a pořád mi to nepřijde jako dobrá nebo konstruktivní myšlenka.  



Probuzené občanství

Celá ta návštěva mě zasáhla ještě jinak. Nevím, jak to napsat míň zvláštně. Ale občansky. Když jsme na ně mluvili pomalu, rozuměli nám. Naopak to fungovalo stejně. Jsou to naši sousedi. Do Wroclawi jsme jeli (měli jet, ale rozbil se autobus u Náchoda) stejnou dobu jako do Plzně. Prostě je to kousek. Ale víme o sobě málo. Když jsme řekli Jarek Nohavica, pokrčili rameny. Když jsme řekli Karel Gott, pokrčili rameny. U nás i u nich se demonstruje kvůli politice. Nechci to zlehčovat. Je to velmi důležité. Jen to jsou vlastně lokální problémy. Žijeme v bublinách. Když jsem přijel domů, ptal se jsem pár lidí, jak se jmenuje polskej prezident. Většinou nevěděli nebo to dalo hodně přemýšlení. Duda dá fakt práci vyhmátnout z paměti. Možná lepší, než Zeman. O něm se ví, ale na toho jsem se Poláků zase nechtěl ptát já.

Pak jsou věci, který se týkají nás všech. Bez ohledu na to, koho volíš, nebo kde žiješ, nebo jakou řečí mluvíš. To je ekologie. A to říkám já, kterej si kupuje coffee to go, housky do igeliťáku, a sem tam navštívím McDonald. Jen to bylo moje uvědomění v centru Wroclawi. Praskla mi bublina důležitosti problémů České republiky nebo těch svých, kterými se nechávám často pohltit. Pokud se nebudeme starat o prostředí, ve kterým žijeme, pak je to jednoduchý. Prostě nebudeme mít kde žit.


Práce a práce

Jsou dva druhy práce. Jedna, kdy lidi dělají něco opravdu smysluplného. Lektoři v ekologických centrech – třeba. A pak ty, kdy vznikají falešné potřeby. Markeťáci – třeba. Je zajímavý, že ti druzí jsou obvykle daleko lépe zaplaceni. Čím dál víc si uvědomuju, že chci dávat energii do toho, aby svět byl o trochu lepší místo k životu. A tvořit. Protože tvoření je život. Ještě to tvoření musí jít po smyslu věci. Spolu s Tomášem Hajzlerem a Jirkou Charvátem se ptám: jak je možný, že spisovatelé svoji tvořivost věnují tomu, aby prodali nový boty místo toho, aby je živilo to, že nás inspirují poezií?

Neznám cestu jak na to. Jen jsem se začal potkávat s klukama, který jsem vedl ve skautu a teď vedou oni a dělají to sakra dobře. Jedním z triků, jak být dobrým vedoucím, je být pro ostatní vzorem. Být i pro sebe vzorem. Nebo se k tomu aspoň chtít stále přibližovat.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zavěšený kafe

Na smrtelný posteli

Být šťastný je bullshit