Díl čtvrtý: Improvizace v práci, práce v improvizaci

Poslední díl je o tom, jak improvizace může napomoci firmám. Jejich růstu a spokojenosti lidí, kteří v nich pracují. Nejedná se o samospasitelný nástroj.  Nicméně velmi stojí za pozornost.


Zásady improvizace v kontextu práce.
Naše kurzy nabízejí teoretický rámec, který ukazuje, co je potřeba k dobré improvizaci. Improvizaci chápeme jako metaforu k životu. A trénujeme čtyři základní dovednosti, které jsou pro improvizaci kardinální. Řadíme sem koncentraci, komunikaci, spolupráci a kreativitu.
Aby se tyto čtyři dovednosti dostaly pod kůži, bavíme se o principech, které nám s tím pomáhají. Zkusím o nich přemýšlet v kontextu práce.

Hrát si
Občas pokládám otázku jaký je rozdíl mezi hraním si a prací? Jde to zaměnit? Kde je ten hlavní rozdíl? Jak by to vypadalo, kdybyste si v práci hráli a zároveň by práce byla hrou? Co by bylo jinak? Možná, že hlavní rozdíl je v pocitu a v přístupu k tomu. Možná by šlo o práci víc, než o odměnu za ni.
Vzpomínám na léta ve skautu. Když mi něco nešlo, tak jeden z vedoucích za mnou přišel, ukázal mi, jak na to a dal radu, ať si s tím chvíli hraju. Myslel, abych to zkoušel, zkoumal, hledal, jak na to. Abych nechtěl hned správný výsledek, ale abych hledal řešení. Abych si užil tu cestu k tomu mít třeba hezky nabroušenou sekeru.

Hra
Hra je něco, co nám dává pravidla. Tedy hranice. Něco, kde získáváme jistotu a pocit bezpečí. Když jsou dobře nastavený pravidla, tak se dobře pracuje. Pokud ne, tak to člověka v práci štve. Kolik papírů vyplňujete, protože je potřeba splnit nějaký pravidlo – předpis kvůli pravidlu samotnému? Některé si vytváříme sami. Některé jsou napsaný, ale většina se prostě tak nějak žijí a zároveň o nich málo mluvíme. Některý určuje vedení firmy a některé určuje stát. Některý jsou otravný a některý užitečný. Myslím, že je dobré, abychom v práci věděli, podle kterých pravidel hrajeme, co je za nimi. Zda jsou pro nás užitečné, a pokud ne, abychom se mohli podílet na jejich změně, a pokud to změnit nejde, tak rozumět tomu, proč.

Dovol si udělat chybu
Pokud nejste kardiochirurg, tak pravděpodobně neděláte nic, na čem by záviseli životy. Zkuste si představit, že byste byli v týmu, kde je možné udělat chybu. Všichni je děláme. Člověk většinou neudělá chybu schválně. Občas se prostě něco nepovede. A ano, za chyby se většinou platí. Na druhou stranu se málokdy děje něco opravdu hrozného.
Prostě byste v týmu zabrali, chybu napravili a poučili se z ní. Zkuste to srovnat s tím, když jste za chybu potrestáni, obviněni. Například tak, že nedostanete nějaké peníze. Kde se líp pracuje? Kde se líp dýchá?  

Naslouchej
Dobře poslouchej, co kolega říká. Můžeš s ním nesouhlasit. A to je vlastně i moc dobře. Protože tak se rodí zajímavé věci. Je potřeba si ale naslouchat. To znamená tolerovat se a respektovat. Můžu nesouhlasit s názorem, ale zkusit se o to nejdřív zajímat, než jej hodíme do koše. Pravděpodobně za tím je nějaký myšlenkový proces, ve kterém je možná něco, čeho jste si nevšimli. A jak říká klasik. Podle kvality otázek dostanete kvalitu odpovědi.

Ano
K tomu se váže další princip. Princip ano. Ano, slyším, co říkáš. Ano, vidím, co děláš.

A
Co říkáš, děláš, to rozvíjím v souladu s posláním a hodnotami firmy, které by ideálně měly být v souladu s hodnotami vlastními. Princip ANO A je zlatou žilou improvizace. Přijímám nápad kolegy a ještě jej rozvíjím. A nemusíme být jen u nápadů, ale i u vztahů nebo procesů. Jedná se o velmi aktivní přístup. Ano a znamená vnímat dobře situaci a reagovat na ni. Může se stát, že ANO A se stanem NE, protože je to aktivní postoj k situaci a NE vytvoří ANO pro něco důležitějšího. Je rozdíl, zda NE používáme, protože je nám někdo nesympatický nebo je to prostě reakce na nový nápad někoho jiného. Při nových nápadech je přirozená reakce lidského mozku reagovat negativně. Nebo je to NE, které je promyšlené a reaguje na situaci a té situaci přináší nějaké ANO.

Důvěřuj sobě i ostatním
Snadno se napíše, těžko se provede. Je to proces, který je zajímavý zkoumat. Jak to mám s důvěrou ve vztahu k sobě a ve vztahu k ostatním? Můžeme si u nás v týmu věřit? Umíte si představit, že by v týmu byla cílem důvěra a ne čím dál větší kontrola? Co všechno by muselo a bylo jinak?

Relaxuj a užívej si to
Tomáš Hajzler někde říkal, že s prací je to jako s jídlem. I když jíme nádherné a skvělé jídlo, tak si musíme dát pozor na to, abychom se nepřejedli. Protože pak nám může být pěkně blbě. Myslím, že je potřeba sledovat, kdy nás práce ještě zajímá a baví a jsme jako hladoví vlci. A kdy už jsme unavení. Jde o to, že je potřeba o sebe starat. Jde jednoduše o zdraví.


Věřím, že díky těmto principům se lidé můžou naučit rychleji měkké dovednosti, jako jsou prezentování, lektorování, ale že mohou měnit i klima v organizacích. Jsem moc šťastný, když u toho můžu být. 

Photo by Chris Barbalis on Unsplash

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zavěšený kafe

Na smrtelný posteli

Být šťastný je bullshit