Jednou jsem se pokusil být normální. Byly to nejhorší dvě minuty mého života.


Kéž by to byly opravdu jen dvě minuty. Vlastně jsem byl hodný a tedy normální skoro celý život. Když jsem byl úplně malý, tak jsem se naučil poslouchat velice přesně rodiče a doktory. Chápal jsem, že na tom závisí můj život. Řeknu vám, že jsem s trpělivostí podstupoval všechna ta vyšetření, která nejsou ani za mák příjemná. Ale operace srdce je operace srdce.  A tenhle skill poslouchání autorit jsem si nesl skoro celý život. Nikdy jsem nebyl moc rebel. Prostě takovej hodnej chlapeček.

To se začalo měnit, až když jsem pracoval na magistrátu. Uvědomil jsem si tam dvě zásadní věci.
Instituce, které by se měly starat o demokracii, tedy o svobodu, jakoukoliv svobodu myšlení nebo projevu celkem rázně potírají. Vzpomínán si na chvíle, kdy jsme s týmem upozorňovali na určité nedostatky magistrátu. Netrvalo dlouho a seděl jsem na personálním. Paní mi strkala smlouvu, která pro mě byla absolutně nevýhodná. Špatný šéf, jiná – horší práce, méně peněz. Měl jsem ji ihned podepsat. Nebo si ji přečíst a podepsat. Času jsme prý měli dost. Ale dokud to nepodepíšu, tak nesmím odejít. Nepodepsal jsem to a přes různé výhrůžky jsem odešel. Že to mělo dohry u tajemníka, asi nemusím rozepisovat. 

Někdy jsem tam seděl a neměl jsem do čeho píchnout. Taky jsem věděl, že doma mi utíká spousta práce a času. Ve většině zaměstnání na plný úvazek – jmenuje se to tak proto, abychom věděli, kolik toho ještě stihneme – se vyměňuje čas za peníze. Když nad tím přemýšlím, tak mi to připadá jako jeden z nejvíc hloupých obchodů v životě. Člověk vyměňuje svůj čas za peníze. Tráví nebo utrácí jej v práci, která ho nenaplňuje, aby se uživil. Tedy aby naplnil standart, co mají ostatní lidi kolem něho.

Běžím krysí závod

Krysí závod se tomu říká. Už to má i jméno. Začalo mi to docvakávat. Jediný, co můžu udělat, tak je z krysího závodu vystoupit. Ale jak? V tu dobu jsem objevil blogy a videa Tomáše Hajzlera a taky divadelní improvizační skupinu Pa.Le.Ťác.I. Obojí mi totál změnilo pohled na svět.

Tomáš Hajzler říká, že vystoupit z krysího závodu se dá, když najdete svůj důlek.Tedy je potřeba najít činnost, která mě baví, jsem v ní dobrej a je ostatním lidem prospěšná.

To jsem našel v básních. A v divadelní improvizaci. Při obojím člověk zkoumá sám sebe. Při improvizaci se člověk mimoděk učí a trénuje principy, které se dají aplikovat v osobním životě nebo v životě organizace či firmy. Kvalita života, pocitu štěstí a svobody stoupá. Vím to. Mám to na sobě odzkoušené. Za posledních pět let jsem zažil stovky hodin tréninků, workshopů českých i zahraničních lektorů. Mám za sebou desítky improvizačních vystoupení s Pa.Le.Ťá.kama i svých básnických nebo slam poetry. Odvedl jsem desítky hodin workshopů s krásnou zpětnou vazbou. Zažil jsem, jak mě to mění. Viděl jsem, jak během krátkého času vyrostli lidi, které jsem vedl. Je to dar. Je to vášeň.

Mrkněte na video, kde na Svobodě NaŽivo mluvíme o našem rozhodnutí vystoupit z krysího závodu. Sbírali jsme k tomu odvahu několik let. Je to opravdu velké rozhodnutí. Rozhodli jsme se, že nebudeme panikařit, ale improvizovat. Že se staneme spolutvůrci našeho života.

Mrkněte na video, kde na Svobodě NaŽivo mluvíme o našem rozhodnutí vystoupit z krysího závodu. Sbírali jsme k tomu odvahu několik let. Je to opravdu velké rozhodnutí. Rozhodli jsme se, že nebudeme panikařit, ale improvizovat. Že se staneme spolutvůrci našeho života.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zavěšený kafe

Na smrtelný posteli

Být šťastný je bullshit